Geologická vycházka: Živec, nebo křemen?

Jestli si někdo myslí, že na úvodní fotce vidí obyčejné šutry porostlé mechem, šeredně se mýlí. My po dnešní geologické vycházce s panem doktorem Janem Váňou z Regionálního muzea v Jílovém víme, že jsou to zvětralé granodiority, tedy kusy magmatické horniny, která je typická pro tzv. středočeský pluton. Domnívá-li se někdo, že typickou horninou v našem regionu je žula, nemá přesné informace. Je to totiž právě granodiorit, jenž je ovšem od žuly pouhým okem jen těžko odlišitelný. Stejně jako žuly jsou však i granodiority tvořeny převážně křemenem a draselným živcem. Oba minerály se hojně vyskytují např. na Bílé skále. Molybdenit, kovově lesklý minerál, který granodiority často doprovází, jsme neobjevili. Pravděpodobně na daném místě už žádný nezbyl, byl všechen vysbírán. Zhruba sedmikilometrová trasa z Těptína přes Pekelce, Skalsko až ke štole Halíře změnila všem účastníkům vycházky pohled na to, co nám při chůzi krajinou skřípe pod nohama.

Ve štole Halíře jsme si uvědomili, že žijeme v regionu, kde se od dob Přemysla Otakara II. těžilo zlato, z něhož se později, za vlády Jana Lucemburského, začaly razit zlaté mince, tzv. florentiny. V oblasti Jílového se v době předhusitské vytěžilo ročně průměrně 65 kg zlata, v dobrých letech to bylo až 105 kg. Husitské války zasadily ránu i těžbě zlata v Jílovém. V době barokní opět nabyla na intenzitě a přetrvala neuvěřitelných dalších zhruba 300 let, až byla v roce 1968 pro nízkou rentabilitu definitivně ukončena. Štola Halíře byla ražena jako průzkumná v letech 1948–1951. Průzkum v ní potvrdil, že křemičité žíly zde nejsou dost vydatné, náklady na těžbu zlata by tedy byly příliš vysoké. Návštěvu štoly Halíře můžeme vřele doporučit – dozvíte se mnoho zajímavých informací o těžbě zlata a projdete si zhruba tři čtvrtě kilometru (tam a zpět) podzemní chodbou, spoře osvětlenou a studenou.

Přiložené soubory

IMG_0010
JPG Dokument

IMG_0018
JPG Dokument

IMG_0031
JPG Dokument

IMG_0037
JPG Dokument